PortrétPůvod
V kabině se mluví jedním jazykem
Do Česka přišel ve dvanácti a neuměl ani slovo. Česky ho naučili spoluhráči z dorostu, zbytek dořešil míč.
První trénink si pamatuje přesně. Nikomu nerozuměl, a tak dělal to, co ostatní. Po měsíci znal povely, po roce byl kapitánem.
„Najednou jsem nebyl sám. To je to nejdůležitější, co pro někoho můžeš udělat.“
Urážky na hřišti zažil taky. Nejvíc mu pomohlo, když se jich poprvé zastal spoluhráč a rozhodčí zápas přerušil. „Najednou jsem nebyl sám,“ říká.
Dnes trénuje přípravku a dává pozor na každou poznámku, která by mohla někoho vyřadit ze hry dřív, než začne.
